Letos jsem toho na výstavě Svět knihy moc nestihl.
Pátek 15.5.
Ale aspoň něco, zatím o prvním dni – pátku 25.5.:
Po srdečném uvítání dvěma děvčaty, Marií a Johankou u vstupu jsem se vydal kolem aktivistů nabízejících informační brožurky o islámu do centra dění.
Franz Kafka a Jack Rozparovač
Dvě jména, která nebudou u slabších povah působit nijak pozitivně.
Proč se o nich na začátku putování po pražské výstavě Svět knihy vůbec zmiňuji…
Nina Špitálníková
Byl to totiž sál Franze Kafky, kolem kterého jsem procházel po příchodu na výstavu. V něm vyprávěla Nina Špitálníková, která studovala v Severní Koreji, o tamním životě. Kurážné děvče.
Poté mě mé první kroky zavedly na prezentaci knihy Terezy Kadečkové o slavném Jackovi Rozparovači.
Mileniálové z Kyjeva
Další stanicí byla diskuse v sále Václava Havla. Tady se v programu Mileniálové z Kyjeva představili dva kyjevští rodáci Alexej Sevruk a Dmitrij Kapitelman, kteří se ovšem Ukrajině „odrodili“ a žijí dnes v Česku (Alexej) a v Německu (Dimitrij).
Alexej Sevruk (1983, Kyjev, Ukrajina) básník, prozaik, publicista, překladatel. Od svých dvanácti let žije v Česku, kam s rodiči přesídlil v rámci vládního programu repatriace volyňských Čechů a jejich příbuzných. Vystudoval ukrajinistiku a všeobecnou slavistiku na FF UK v Praze. Tamtéž obhájil disertaci o takzvaném suržyku v současné ukrajinské literatuře…
Dmitrij Kapitelman (* 1986, Kyjev) je německy píšící spisovatel, novinář a hudebník.
Dmitrij Kapitelman je synem židovsko-ukrajinského matematika Leonida Kapitelmana a jeho ženy Very Romaškanové, pocházející z Moldávie. Mateřské příjmení mělo Dmitrije chránit před antisemitismem na Ukrajině[1], příjmení svého otce přijal až v Německu, kam s ním rodina emigrovala v jeho osmi letech[2]. V Lipsku vystudoval politilogii a sociologii, je rovněž absolventem Německé novinářské školy (Deutsche Journalistenschule) v Mnichově. Žije a působí jako novinář na volné noze v Berlíně.
Coby kmenový autor berlínského vydavatelství Hansen[3] vydal Dmitrij Kapitelman dvě knihy, které se setkaly s výrazným zájmem veřejnosti i literární kritilky. Ve své prvotině Das Lächlen meines unsichtbaren Vaters (Úsměv mého neviditelného otce, Hansen 2016) autobiograficky pospisume cestu se svým otcem z Německa do Izraele a věnuje se otázce vlastní idetnity a sounáležitosti k rodině[4], která byla formována jinou kulturou, než tou, v níž byl socializován on sám[5]. Román, jejž Kapitelman sám označil na „knihu o emancipaci“[6] si získala pozornost celoněmecké literární kritiky[7] a byla oceněna cenou Klaus-Michael Kühne-Preis.[8]
I druhá Kapitelmanova kniha Eine Formalie in Kiew (Formalita v Kyjevě, Hansen 2021) čerpá námět z vlastní rodiny. V autofikčním románu se autor sám vrací do rodného Kyjeva, do města, kterému se cítí odcizen, aby si střetem s ním a s ukrajinskou realitou všedního dne hledal cestu sám k sobě, k vlastním kořenům, identině a rodině[9]. Kniha, psaná svěžím jazykem plným humoru, byla několikrát oceněna: mimo jiné cenou Buchpreis Familienroman der Stiftung Ravensburger Verlag[10].
V únoru 2022 poskytl online interview Goethe-Institut Česká republika, v němž vyjádřil přesvědčení, že téma identity emigranta a vztahu k vlastní rodině považuje ve svých dvou románech za víceméně vyčerpané a bude se nadále soustředit na další literární formy a témata[8]. V roce 2026 se coby host německojayzčného literárního programu Das Buch zúčastnil veletrhu Svět knihy, kde prezentoval svou třetí knihu Russische Spezialitäten (Ruské speciality).[11]
Jako první je na následujícím videu představen Dmitrij Kapitelman:
Na stánku knihkupectví Luxor hovořil Pavel Kosatík – jeho přednáška měla „atraktivní“ název – Edvard Beneš – padouch nebo hrdina – PK dochází k názoru shrnutém následovně.
https://www.facebook.com/rozhlasplus/videos/2107813040011172
Pavel Kosatík
Jedna z hlavních výčitek směrovaných Benešovi byla jeho ústupnost vůči SSSR a Stalinovi – první video. Srovnání Masaryk – Beneš – druhé video.
Slam poetry
v sále Franze Kafky na závěr dne:
Připomíná mně to, že nám paní učitelka Holasová při hodinách češtiny v šedesátých letech představovala tehdejší moderní poezii veršem: NEPLIVEJTE NA ZEM, MY SI NA NÍ HRAJEM´.
Sobota 16.5.
Sál Václava Havla
„Ruskou kulturu stojí za to studovat bez obav. Je to fantastická říše vzdělanosti a tradiční velmoc v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění, divadla i filmu a dalších kulturních a vědních oblastí. Jistě by bylo fajn, kdyby se všude v Evropě zvýšila znalost Ruska. Je to dobré očkování proti zjednodušením, která ve výsledku mohou vést ke strachu, aroganci, pohrdání nebo účelové idealizaci“, řekl v roce 2020 v rozhovoru pro rozhlas profesor Tomáš Glanc, český rusista a překladatel působící na různých evropských univerzitách. Citově podmíněnou idealizaci poměrů v Rusku prokázal například Julius Fučík, o němž prvorepublikánský novinář Peroutka prohlásil, že když přijede do Ruska, hned se mu zdá tráva zelenější. Dnes je ovšem situace spíše opačná.
Tomáš Glanc diskutuje nad svojí knihou Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině s Tomášem Kafkou, překladatelem a diplomatem, Radka Rubilina, básnířka a překladatelka debatu moderovala.
Všichni tři jsou rusisté. Hned na začátku ovšem Tomášě Kafka, který byl dlouhá léta velvyslancem v Německu, podotýká, že se bránil, seč byl tomu, aby Rusko zahltilo nebo absorbovalo jeho mysl. V tomto směru obdivuje kolegu Glance, který se tomuto zahlcení nijak nebránil, výsledkem je podle Kafky hluboký ponor do současného ruského života i reálií včetně účinku války s Ukrajinou na ruskou kulturu/literaturu.
Tento bod byl hlavním předmětem diskuse.
Pro některé z autorů se staví i otázka, zda mají pokračovat a dále psát rusky, jsou i případy, kdy se autoři od ruštiny distancují a píší například anglicky (Art Mozgovoj – kniha Sping in Siberia).
Za jinou stránku současného Ruska ve válečném stavu pokládá Tomáš Kafka absolutní ztrátu smyslu pro humor, na rozdíl od naší situace, kdy je podle Kafky humoru až příliš. Na téma humor napsal Tomáš Kafka esej.
V tomto bodě má ovšem pan Glanc opačný názor, Kafkovu diagnózu o absolutní absenci humoru by nemohl podepsat, zde odkazuje i na obdobu – přizpůsobení československé společnosti v době normalizace.
K tomu dodává:
„K charakteristice mé knihy, když ji tady máme zde od nakladatele za úkol představit, patří ten multižánrový charakter, ….protože ta kniha obsahuje jak vhledy do poezie, tak do pop music, do ruského rapu, do divadelního prostředí, do filmového a televizního prostředí a rozhodně také do oblasti performance, která je v postsovětském období velmi významná, v devadesátých letech vlastně vtrhli do ruských ulic velice radikální performeři, velice dobře informovaní o tom, co se dělo jak v západním umění performance, tak i v ruském undergroundově-esoterickém performativním umění …“
Sál Josefa Škvoreckého
Panel o Egonu Bondym – hovoří Petr Blažek, Miroslav Vodrážka, moderuje Michal Macháček.
Kompletní záznam na: Debata Nepohodlná historie na Světu knihy …
Neděle 17.5.
ROZHOVORY A FOTA
Jak jsem již poznamenal, celkově jsem toho moc na letošním Světu knihy z různých důvodů nestihl. Poslední den, neděle, měl být tedy vrcholem mého snažení. Vyjel jsem dost pozdě. Nicméně jsem do areálu vcházel s velkou energií. Ta se odrazila i v tom, že jsem se chtěl na poslední chvíli co nejvíc dozvědět o zážitcích, které si z veletrhu odnášejí návštěvníci i návštěvnice.
Dvě odcházející mladé ženy si účast na výstavě pochvalovaly. Na druhé straně plotu odcházela mladá žena, dá se říci ještě dívka. Dal jsem jí posunkem ruky najevo, že bych měl zájem s ní prohodit pár slov.
Zastavila se a naslouchala mé otázce, jaké že zážitky jí utkvěly nejvíce.
Hned v prvních větách své odpovědi Michaela, studentka oboru humanitních věd, zdůraznila, že celkově si odnáší výhradně pozitivní zážitky. Pracovala na stánku Nakladatelství 65. pole se sídlem v Libni a vyslovila domněnku, že jsem se na jejich stánku buď letos, nebo minulý rok zastavil.
Jinak vzpomínala, vzpomínala, ale na žádnou mimořádnou událost nebo nějakého extravagantního návštěvníka si nemohla vzpomenout.
Ale nakonec přece jen … Vzpomněla si, jak s dojetím sledovala asi sedmiletou holčičku, která maminku prosila a prosila, ať jí koupí tu a tu knížku. Maminka že ne a ne, vždyť ty to nepřečteš, a ona pořád dokola říkala ta dcera, ale přečtu, jenom mně to bude trvat moc a nakonec si tu knížku koupili, tak jsem měla radost z toho, že si nakonec ta holčička přečte tu knížku, která je možná trošičku nad její síly, ale zvládne to. Vše tedy skončilo happy endem, maminka, dceruška i Michaela spokojeny.
Hovoříme, hovoříme, když tu najednou, jak se píše v pohádkách, prochází kolem dáma a poznamenává směrem k nám: “To je jako ve filmu…“. Jako co, ptám se … „No jak se tady bavíte přes ten plot“. Michaela i já i dáma se smějeme.
Dáma zpočátku chce hned odejít, ale pak se „chytne“ a začíná vykládat o spisovatelských setkáních v září. Zároveň zdůrazňuje, že velkou výhodou knižního veletrhu je i to, že se tu můžeme setkat s živými autory, s neživými by to nebylo tak jednoduché, dodávám já. Michaela souhlasně poznamenává, že autoři přestávají být jen abstraktními jevy, ale stávají se bytostmi z masa a kostí.
„Krásný to bylo …“ dodává.
Debata se točí kolem Noci literatury, které se dáma pravidelně zúčastňuje. AI k letošní noci poznamenává:
Noc literatury 2026 se v Česku uskuteční ve středu 16. září 2026. Jubilejní 20. ročník proběhne pod heslem „Navigace odvahou – inspirace příběhem“ a v Praze se bude centrálně odehrávat v oblasti Holešovicích.
.Projekt nabízí unikátní formát:
- Časový harmonogram: Čte se paralelně na všech místech v půlhodinových intervalech od 18:00 do 23:00 Praha – Noc literatury. Jedno čtení s přednesem známých osobností trvá cca 15–20 minut.
- Prostor k objevování: Mezi čtecími lokacemi se můžete libovolně přesouvat Noc literatury v Praze 2026 – Kudy z nudy. Často se jedná o prostory, které jsou běžně veřejnosti nepřístupné.
https://www.youtube.com/results?search_query=juli+zeh+precht
Precht – Zeh Brauchen wir noch Intellektuelle? – Potřebujeme ještě intelektuály? Debata na druhé německé televizi ZDF neboli „o tom jsme již před válkou mluvili s panem okresním hejtmanem“ (říká Hašek ve Švejkovi).
To jsme také probítali … Michaela míní, že spíše potřebujeme.
Dáma odešla a my jsme s Michaelou ještě probírali aktuální i neaktuální témata. Michaela mě zaujala bystrými postřehy, které zde nebudu všechny líčit. Tak alespoň jeden za všechny:
Bavíme se všeobecně o černém humoru, sarkasmu a konkrétně o americkém písničkáři Randy Newmanovi, který napsal písničku Short people. Ta měla být satirou, kritikou těch, kdo posuzují lidi podle vzrůstu, reálně ale bohužel část publika vzala např. slova „Don’t want no short people ‘round here“ v refrénu doslova a na koncertech RN se dokonce měly objevovat hlídky liliputánů, které dávaly autorovi najevo svoji nelibost nad textem.
Biografie Randyho Newmana A Few Words in Defense of Our Country vyšla v roce 2024
Michaela tuto situaci kolem malých lidí bystře komentovala:“… no ale zároveň se vejdou …, kdyby prostě se potřebovali někam schovat, tak se vejdou. Ona každá věc má svoji výhodu a nevýhodu…“
Pár fotografií:
Nicola na stánku Vinohradkého pivovaru neměla nic proti společné fotografii s Franzem Kafkou. Ten si jí prý stěžoval, že v tom jeho sálu zvláště při SLAM POETRY lidé příliš hlučí … holt mládí.
Johanka od vstupu uvnitř areálu
Malíček na pravé ruce nevydržel
Marie s Johankou – na můj dotaz na zvláštní události – pouze toto, ale dopadlo to dobře – jak říkají naši němečtí přátelé ENDE GUT – ALLES GUT.
4.6.2016