Randy Newman se mně jednoho deštivého odpoledne asi před padesáti lety strefil přesně do nálady. Situace se měla takto:
Pobýval jsem se jako tlumočník („tlumok“) na softwarovém kurzu výpočetní techniky u firmy Robotron v hlavním městě NDR Berlíně (Berlin, Hauptstadt der DDR).
Abych se odreagoval od mnohdy tíživé softwarové a hardwarové terminologie, vydával jsem se skoro denně po „šichtě“ do samotného centra východního Berlína na Alexandersplatz (byla to z Jannowitzbrücke, kde se b blízkosti kurs konal, jen jedna stanice rychlodráhou). Tam jsem uprostřed betonu doufal ve vlídné slovo – mezilidský styk, což bylo po nějaké době tápání korunováno úspěchem.
Několik desítek metrů od Alexandersplatzu bylo totiž v takzvaných radničních pasážích (Rathauspassagen) malé espresso s názvem Posthorn (poštovní roh). Mohlo tam být všeho všudy dvacet nebo pětadvacet míst k sezení, z nich takových šestnáct u vyvýšených barových stolků, ke kterým bylo možno i přistoupit a konzumovat nápoje vestoje. Vnitřním uspořádáním se Posthorn podobal „v malém“ vinárně Vrbovec na Václavském náměstí nad Baťou, posléze ve Skořepce. Tam byly taky stolky barového typu, nestálé povahy mohly mezi nimi migrovat a připojovat se ke konverzaci tu i onde.
Vinárně Vrbovec se Posthorn podobal i polohou v centru a skladbou publika.
Šlo o pestrou směs volnonohařů, asociálů (německá zkratka Assi – mn. č. Assis – lidí bez stálého zaměstnání, což se dalo v NDR jako u nás všelijak kamuflovat), intelektuálů, úředníků, ale i běžného publika z venkova i z Berlína, které bylo nakoupit v radničních pasážích a přišlo si dát kávu, čaj nebo víno, čili sociální mix par excellence.
HEIKE Z HIDDENSEE
Tady jsem se seznámil se štíhlou a dynamickou Heike z idylického ostrova Hiddensee, která v Berlíně studovala obor „věda o vědě“ (Wissenschaft über Wissenschaft). Měli jsme několik schůzek, během nichž jsem se s ní sblížil. Imponovalo mně její fyzické, ale i mentální ustrojení, u posledního zvláště její neohrožený vztah k orgánům státní moci.
Hiddensee
POLIBEK NA KARL-MARX-ALLEE
Jednoho krásného večera jsme se totiž procházeli někde po Karl-Marx-Allee a naše rty se spojily do dlouhého polibku. Toho si všimli dva policisté stojící opodál a pobaveně nás pozorovali.
Karl-Marx-Alee
Toho si zase všimla Heike a přísným tónem orgány napomenula asi takto: “Hleďte si raději své práce a věnujte se projíždějícím vozidlům!“ (Kümmert euch um euer Zeug und passt lieber auf die vorbeifahrenden Autos auf!). Mluvila rychle a její staccato zapůsobilo tak, že lidoví policisté (Volkspolizisten) se s provinilým výrazem odvrátili a podle instrukcí Heike se začali skutečně věnovat Trabantům, Moskvičům a Wartburgům projíždějícím kolem.
TRAMPOTY S BYDLENÍM
Já jsem bydlel, jak to bývalo pravidlem, v pronajatém bytě nedaleko Východního nádraží – Ostbahnhofu. Jednalo se o byt v paneláku, myslím dva plus jedna, rodina, která tu bydlela, byla na služebním pobytu v Moskvě, asi prověření soudruzi, o pronájem bytu se starali jejich sousedé v domě. Pán byl v invalidním důchodu, byl nějaký celý bledý a pohyboval se nejistě. O to energičtější byla jeho manželka.
Shodou okolností se mně hned na začátku mého pobytu přihodily drobné nepříjemnosti. Nevím, jak se to stalo, ale klíč od dveří v bytu se nalomil v zámku, zámek se zablokoval a musel přijít opravář. To bylo ad jedna. Ad dvě jsme s Heike jednoho dne ze samé radosti, že už jsme doma, „hupli“ na fragilní pohovku takovou silou, že to jedna noha nevydržela a praskla.
ICH MUSS SCHEUERN
Do třetice: Jednou v sobotu dopoledne přišli oba manželé „na vizitu“, neboli spíše na kontrolu a paní si trpce stěžovala, že nechávám v nálevce nádobí a ona nemůže nálevku vydrhnout, jak by chtěla. Německy zněla stížnost dost zvukomalebné: “ICH MUSS SCHEUERN“.
Pan manžel zase přistoupil ke kredenci, otevřel ji a ukázal na polévku; zeptal se, jak dlouho tam je. Odpověděl jsem, že tak dva, tři dny, on se zasmál a odpověděl, že pod týden to nebude.
Zkrátka a dobře, nějaké mráčky na obloze byly, ale zase ne tak tragické, aby to nějak vážně ohrozilo celkovou pohodu.
ZČISTA JASNA …
Vztah s Heike se rozvíjel slibně, zašli jsme i do kina, myslím, že na film Jáchyme, hoď ho do stroje, kde nás ovšem bylo v hledišti asi šest, cimrmanovský humor v hlavním městě NDR nijak nezabodoval.
Pak ale přišla zčista jasna rána. Jednou v neděli jsme měli schůzku, čekám, čekám a Heike nikde. Normálně mě volala do firmy Robotron, nechala vzkaz, tentokrát nic. K tomu byl pošmourný den, poprchávalo depresička dvojnásobná. Co dělat? Vrátit se domů do bytu u Ostbahnofu a truchlit, na nic lepšího jsem nepřišel.
Vejdu do dveří, pokračuji do kuchyně a zapínám své kufříkové rádio Telefunken, které jsem dostal na jaře roku 1968 jako odměnu za účast v televizním kvízu stanice Sender Freies Berlin na druhé straně Zdi v Berlíně západním.
To, co se z něho ozývá, ladí dokonale s mojí náladou, pochmurnost nad pochmurnost. Západoberlínská stanice RIAS (Radio in American Sector) vysílá profil amerického zpěváka Randyho Newmana. Skladba, která tak ťala do živého, se jmenuje In Germany before the war …
Od této chvíle se stávám fandou Randyho Newmana.
Situace se záhy vyjasnila, Heike si zlomila nohu, odjela k rodičům na Hiddensee. Teď žije v Austrálii.
Hudebního kritika z Observeru to „chytlo“ jako mě, dočteme se toto:
https://www.theguardian.com/observer/omm/10bestcds/story/0,12102,1043924,00.html
In Germany Before the War
In Germany before the war
There was a man who owned a store
In nineteen hundred thirty-four¨
In Düsseldorf
And every night at fine-o-nine
He’d cross the park down to the Rhine
And he’d sit there by the shore
I’m looking at the river
But I’m thinking of the sea
Thinking of the sea
Thinking of the sea
I’m looking at the river
But I’m thinking of the sea
A little girl has lost her way
With hair of gold and eyes of grey
Reflected in his glasses
As he watches her
A little girl has lost her way
With hair of gold and eyes of grey
I’m looking at the river
But I’m thinking of the sea
Thinking of the sea
Thinking of the sea
We lie beneath the autumn sky
My little golden girl and I
And she lies very still
Randy Newman přijel i do Prahy, kde vystupoval v paláci Archa. Se ženou Věrou jsme na dovolené na Slovensku koupili spořícího psa, kterého mu Věra po koncertě předala v zákulisí jako dárek. Měl prohlásit něco jako
„Well, I love it“.
Někdy v roce 2016 jsem byl na jeho koncertě ve Vídni. Jeho koncert v Berlíně, na který mám dva lístky, už byl po několikáté odložen, jednou kvůli Newmanově indispozici – operaci kolena, dvakrát kvůli pandemii. Dnes měl konečně vystupovat v Admiralpalastu v Berlíně. Bohužel zase ze zdravotních důvodů odloženo, snad se dočkáme, v listopadu mu bude 80.
P.S.
Písnička je na albu Little Criminals. Předlohou měl být skutečný vrah Peter Kürten. Nikdy jsem o něm neslyšel a ptal jsem se v Berlíně staršího kolegy tlumočníka dr. Rohana, jestli zná nějakýho vraha z Düsseldorfu, že je o něm písnička na albu „Malí kriminálníci“. Na to mně Rohan odpověděl, jo, kdepak malej kriminálník, to byl pěknej vrahoun … Newmanova první žena byla Němka Roswitha, tak asi odtud vítr vane … Kupodivu má i druhá manželka, kterou si vzal v roce 1990, německé křestní jméno Gretchen.
RN s Gretchen:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_K%C3%BCrten
Biografie RN:
Score: The Podcast S4E11 | Randy Newman built his own legacy
https://www.songfacts.com/facts/randy-newman/sail-away
https://donignacio.com/music/newmanrandytracks.html
https://lwtheatres.co.uk/whats-on/an-evening-with-randy-newman
Příběh vraha Kürtena inspiroval švýcarského spisovatale Friedricha Dürrenmatta k napsání knihy a filmového scénáře Stalo se za bílého dne (německy Es geschah am hellichten Tag).
AI: Srovnání skutečnosti a fikce:
- Peter Kürten: Známý jako „düsseldorfský netvor“, vrah a sexuální deviant. Jeho skutečné činy a policejní výslechy ukázaly na děsivý motiv bezcitného násilí, který Dürrenmatt použil jako psychologický základ pro postavu vraha.
- Stalo se za bílého dne: Fiktivní detektivní příběh. Dürrenmatt využil Kürtenův profil psychopata lákajícího děti, ale příběh vystavěl jako past na sériového vraha v podání geniálního komisaře, kterého hraje Heinz Rühmann.
Zobrazit vše