Jsme v druhé polovině devadesátých let a vinárna Vrbovec nad Baťou na Václavském náměstí prožívala konjunkturu. Byla jedinečná tím, že ceny byly mírné, publikum velmi různorodé, od řemeslníků, uklízeček a úřednic po univerzitní profesory i prokurátory, to vše doplněno skupinou vyzrálých erotických pracovnic středního věku hovořících několika jazyky.
Atmosféra byla veselá až rozpustilá, debaty povrchní i hlubokomyslné; stálo se u zvýšených podlouhlých stolů. To umožňovalo nestálejším typům přecházet od jedné skupiny milovníků vína ke druhé, prostě když to někoho přestalo bavit u jednoho stolu, přešel jinam. Většina osazenstva se znala a nově příchozí neználci situace se tomuto familiárnímu duchu rádi přizpůsobili.
Když byly osloveny, musely se tedy dámy i prostá děvčata zachovat vstřícně, jinak hrozilo, že se stanou neoblíbenými, nedostály by geniu loci, který tu vnímavější povahy snadno vycítily.
Na nové návštěvníky, kteří tu „nebyli doma“, to tedy vše působilo nezvyklým dojmem a jejich častý dotaz zněl: „To je tady nějaký klub?“ Přicházelo sem i hodně cizinců – turistů, kteří „špacírovali“ po Václaváku, mezi stálé hosty patřilo několik Angličanů, Němců i Rusů žijících v Praze. Jen namátkou – multikulturním přínosem byl gruzínský restaurátor Levan, sportovní příspěvky obstarával například Franta z Holešovic, který hrával fotbálek se samotným Pepi Bicanem.
Zajímavou osobou byl i jihokorejský obchodník Kim Yong. S ním jsem měl jednou jedno menší nedorozumění. Domníval jsem se, že chce koupit nějaké stádo dobytka (cattle), pak se ale ukázalo, že má zájem o zámeček (castle), který by se líbil jeho mladé české přítelkyni. Kim trpěl asi vadou řeči nebo se dvojice souhlásek –sl– Korejcům těžko vyslovuje.
Buch do zad
Čistě z rozpustilosti nebo snad i z radosti, jak se nám ten reálný kapitalismus zdárně rozvíjí, jsme se občas s několika „dobře stavěnými“ návštěvníky, hlavně s Honzou a Borisem, rozběhli a praštili vší silou dlaní do zad a výkřikem „Nazdááár“ se pozdravili. Naší trojici rána, někdy i nečekaná, nečinila potíže a tak jedinou reakcí byla salva smíchu aktérů samotných i hostů stojících kolem.
To ale nebyl případ štamgasta Mirka ze Svobodné Evropy. Mirek dával přednost konvenčnímu pozdravu z přiměřené vzdálenosti. Tak jsem si jednou řekl, že i jeho obšťastním „naším“ pozdravem. Stál zrovna otočen zády nedaleko baru a bavil se vážným tónem se dvěma děvčaty. Hop skok a rána přistála dokonale na jeho zádech.
Mirkovou reakcí ale nebyla salva smíchu, ale zděšený výkřik „Ty vole, co blbneš, tys mně vyhodil rameno, dyť já s ním léta laboruju“.
Byl jsem jako opařený, všelijak jsem se omlouval, „ježíšmarjá, to jsem nevěděl!“ atd. atd., studem jsem se propadal, ale stalo se, odestát se nemohlo.
Mirek se v ponuré náladě zakrátko s dámami odebral k východu, půjde na pohotovost nebo jak, hrozná situace, já za nimi, pořád se omlouval …
Před lokálem
Když jsme vyšli před lokál, stála tam zrovna dvojice tmavších spoluobčanů, asi třicetiletá rozložitější Cikánka se svým druhem, spíše vyčouhlým. Madam se snažila Mirka obejmout kolem pasu a jakoby nabízet erotické služby. Mirek se všelijak vykrucoval, v pravé zdvižené ruce držel mobil, který vzbudil pozornost kapsářčina druha. Ten hbitě přiskočil a snažil se Mirkovi mobil vyškubnout.
Nastala přetahována, chvilku měl navrch Mirek, chvilku snědý spoluobčan. Ale nakonec se stalo to, čeho by se nikdo nenadál:
Cikán Mirkovi při přetahování o mobil vrátil rameno do původní polohy.
Nadšený Mirek se rychle zbavil obou útočníků a vesele zavelel „čelem vzad“. Ve vinárně se pak řádně oslavil šťastný konec příběhu. Kolik dvojek bílého a červeného na to „prasklo“, nikdo nepočítal.
Obdobný příběh nějaký čas nato pro Mirka bohužel neskončil tak idylicky. Podle vyprávění se Mirek v Panské ulici snažil dostihnout nějakého chlapíka, který se zmocnil kabelky ženy, kterou Mirek doprovázel. Jeho srdce na běh nestačilo a přestalo pracovat.
Jestli nás Mirek z výšin pozoruje, je svědkem toho, jak se štamgasti nepřestávají rmoutit a smutnit, že veselá vinárna Vrbovec na Václavském náměstí byla už před lety zrušena.
29. 4. 2020