Vzpomínal jsem nedávno na doby, kdy jsem se děvčatům, se kterými jsem navázal hodnotný vztah, snažil jako „třešničku na dortu“ vylíčit půvaby fotbalu.
Takový rozhovor se konal většinou v restauraci a pivo nebo víno jen zvyšovalo rozlet, se kterým jsem jim půvaby osvětloval. Většinou o tom děvčata, ale i někteří muži vůbec nic nevědí, myslí si, že fotbal, to je prostě takzvaně „honění se za balónem“, pak to tak nějak nakopnou, no a někdy to skončí v té síti, to je potom gól.
Někteří se ve fotbalu neorientovali do té míry, že nerozeznali obránce od útočníka, pletli si branky atd. Byl to případ otce mého spolužáka Jardy ze Střední všeobecné vzdělávací školy (SVVŠ) v Hlubočepech. Když se pan Pražák náhodou podíval v televizi na přenos fotbalového zápasu a viděl obránce hrát si před bránou s míčem, zvolal překvapen: „Proboha, proč nestřílí!?“
Ženy a fotbal
Co se týče žen – ty prostě k fotbalu nijak puzeny nejsou. Možná je to ovšem starosvětský názor, protože dneska už máme v mnoha zemích včetně ČR ženské ligy, koná se i mistrovství světa.
Fotbal nabývá na popularitě i v USA. Jak mně ovšem řekla jedna Američanka, když jsme se spolu dívali na poslední mistrovství světa, považuje se tam fotbal spíše za ženský sport, pravým sportem pro muže je pořád ještě americký fotbal s jeho agresivitou.
Míč a puk
Jak přiblížit ženě kouzlo fotbalové hry? Musíme začít u míče, zdůraznit, že je kulatý a že se do něj dá kopnout mnoha způsoby. Pokud mají ženy pro naše dva hlavní národní sporty vůbec smysl, mají většinou raději hokej. Já si to, že se ženy dívají na hokej raději, vysvětluji možná zjednodušeně tím, že jsou při něm muži lépe oblečeni. Mimoto z nich dělá hokejová výzbroj a všelijaké vycpávky nadité supermany, u nichž je mužnost vyjádřena šířkou ramen. Bezesporu je hokej i sportem rychlejším, což je dáno už tím, že se při něm bruslí. Puk létá rychle sem tam a pranice o něj je taky napínavá, o pořádné srážky není nouze.
Středobodem těchto sportů je vlastně boj o míč nebo puk a poté jeho další osud, závisející na tom, kdo s ním co a jak udělá. A tady jsme právě u toho – co se dá udělat s pukem? Dá se do něj hokejkou praštit tak, aby letěl, kam chceme, ale ten náraz je jednoznačný, dřevo a tvrdá guma připouštějí menší či větší náraz, mnoho jiných kouzel se s ním dělat nedá. (Samozřejmě jsou hráči, kteří s pukem kouzla provádět umějí, třeba Jágr nebo Zábrodský, ale to jsou spíše výjimky).
Ale u fotbalového míče …
Tady je to jinak. Míč se dá nakopnout mnoha a mnoha různými způsoby.
Podle toho pak taky letí, může letět dva metry, ale taky dvacet metrů. Může být přihrán hráči, který vybíhá, přesně do běhu, tak aby ho hráč nechal běžet a už jen jemně upravil jeho cestu. Říká se tomu pasy a takový pas může letět přes celé hřiště. Někdo může namítnout, ale to je přece možné i v hokeji. To je sice pravda, ale hokejové hřiště je daleko menší, v cestě takovým hokejovým pasům jsou přísnější předpisy (ofsajd v hokeji je ve stísněnějších rozměrech hřiště něco jiného než ve fotbale).
Srovnávat by se daly fotbalové poměry ještě tak s hokejem s míčkem (chokej s mjáčom = хокке́й с мячом), který se v Rusku a skandinávských zemích stále ještě pěstuje a hraje se tak jako fotbal na velkém hřišti 11 hráčů proti 11.
Hlavní rozdílem je tedy možnost zpracování puku nebo míče. U hokeje je spíše omezená, zatímco u fotbalu jsou dány možnosti přímo existenciálních rozměrů. Charakteristické je i to, jak lze jazykově vyjádřit „přístup k míči“ – mazlení se s míčem.
Jižanský, jihoamerický způsob nebo tvrdší, ráznější způsob – Angličané, Seveřané, zčásti Němci. Do pojetí fotbalu se promítají i „národní rysy“, národní mentalita. U jižních národů převládá větší hravost, u severních zase pragmatický přístup, kolektivní pojetí. Rozdíly tohoto druhu a rozměru u hokeje nejsou, „mazlení se s pukem“ zní divně. U některých hráčů se používá obrat „jako by byl s tím míčem srostlý“, výraz „puk srostlý s hokejkou“ se nevyskytuje.
Prostě – „nakopnutí“ míče poskytuje tucty a veletucty možností. Proto se často u špičkových, špičkově nadaných hráčů hovoří o „kouzelnících s míčem“, obrat „kouzelník s pukem“ není obvyklý. Individuální technika hraje ve fotbale velkou roli. Klasickým „kouzelníkem s míčem“ byli Pelé, Maradona, u nás Bican, teď je to například Argentinec Messi.
Šajtle, placírka …
Základní pojmy, které se pro nakopnutí míče zaběhaly, jsou šajtle, placírka, bodlo, patička a dloubák, z nich první tři by se daly označit jako základní, poslední dva jsou už pro „fajnšmekry“. Pak ještě nůžky, to už je taky „vysoká škola“, ty by v hokeji nešly vůbec.
Zajímavé je, že pár výrazů je z němčiny, ani pro ně není český ekvivalent.
Základní, spíše primitivní způsob nakopnutí míče, je „bodlo“, tady hráč většinou s rozběhem kopne vší silou špičkou kopačky do míče, kterému tím dodá co největší rychlost. Když se pořádně trefí, pořádně mu rána „sedne“, je to opravdu bomba. Podobné razance střely je možno docílit, i když se míč zasáhne nártem ať už z polohy míče na zemi nebo když je míč ve vzduchu, pro tento způsob střely si nějaký zvláštní termín nevybavuji.
Šajtle je z německého Scheitel, což znamená buď pěšinka (ve vlasech) nebo vrchol. Má se tím vyjádřit to, že hráč nabere míč ze strany nártem – vnější stranou nohy a dodá mu tak falše. Z toho mají „vítr“ brankáři, jelikož se nikdy neví, jakou faleš míč nabere a kam tedy doletí.
Placírka je spíš technický kop vnitřní stranou nohy ideální pro krátké přesné přihrávky nebo při dorážení míče do sítě. Označení bude odvozeno od německého plazieren – umístit.
Patička je kop patou, když se povede při rychlé výměně mezi hráči při útočení, je to pastva pro oči. Podobný husarský kousek jsou nůžky, které se používají většinou v příhodné situaci při střelbě na branku. Ve Wikipedii se o nich dočteme toto: „Provádí se tak, že hráč v postavení zády k soupeřově brance vyskočí a položí se naznak, přičemž letící míč švihem nohy přihraje nebo vystřelí směrem za sebe. Tento zákrok je velmi efektní a vyvolává nadšení diváků, obzvláště pokud z něj padne branka.“
To je velmi stručné shrnutí základních kouzel, která se při fotbale vyskytují.
Vršovický dloubák – Panenka
https://www.stream.cz/sportovni-okamziky/panenkuv-dloubak-1976-185182
Nůžky
Když už jsme u toho kouzla – mě okouzlil stadión ve vídeňském Prátru, kde jsem byl poprvé na fotbale v roce 1963. Zdá se mně, že osvětlení bylo skromnější, než je na tomto obrázku. Plus jsem oceňoval měkké polštáře, které jsme dostali, aby se pohodlněji sedělo.
30. 5. 2022